autor textů a zpěvák z Jablonce nad Nisou
K víře přivedl pana Džobáka slovenský pastor Laci Duna. Za inspirativní považuje slovenskou misii, kde stále více Romů navštěvuje křesťanské sbory. Pomáhá tomu romští duchovní, kteří kázají v romštině, když je třeba využívají tlumočníky. Jan Džobák píše texty k písním v romštině, hudbu skládá Rudolf Makula a Petr Petr, písně spolu s panem Džobákem nazpívala Naďa Petrová a Julie Džobáková.
"Všem lidem bych přál více víry v Ježíše Krista, protože on říká, že kdo v něho věří, má život věčný."
autorka překladů písní, které nazpívala spolu s Emílií Kačovou a Ondřejem Provazníkem
„Bůh mě podporuje a vede správnou cestou, protože mu věřím. Jsem šťastná Romka. Dělám v životě to, co mě baví a jsem velice ráda, že mohu skrze práci dělat svět hezčím.“ Cesta k Bohu pro Veroniku Kačo začala už tím, "že se narodila: Bůh je v našich životech odjakživa, to jen lidi na něho zapomínají.“
„Zpívám romské písně, slovo duchovní bych si dovolila změnit na písně, kde se zpívá o Bohu a celkově romské písně jsou hodně založeny na tom, že je v nich Bůh.“
V roce 1998 se stal členem hudební skupiny Koa, která doprovázela autorskou a interpretační dvojici Zuzana Navarová – Iván Gutiérrez
Nyní hraje buď sólově, nebo s novou skupinou Bachtale Apsa
Má přátele mezi absolventy HTF a příležitostně hraje na kulturních akcích pořádaných v Komunitním centru na Žižkově, naposledy u příležitosti vzpomínky na romský holokaust. Odtud také pochází tato živá nahrávka.
Svou cestu k Bohu popisuje Ladislav Špivák takto: „Byla podobná jako každého znovuzrozeného křesťana, potápěl jsem se v úzkých, měl jsem problémy, hledal jsem pomoc a vevnitř jsem věděl, že něco existuje. Více méně mě přivedla k Bohu moje žena Monika Špiváková, kterou jsem si po dvaceti třech letech vzal, protože už rok byla věřící a modlila se za mě. Duchovní písně píšeme spolu. Bůh je milosrdný a milostivý a našel si ke mně cestu.“ Inspiraci k duchovní tvorbě popisuje takto: „Písně píšu asi proto, že jsem znovuzrozený a pobízí mě k tomu vnitřní duch a mám potřebu vyjádřit lásku a svůj postoj k Bohu slovy, které píšu a skládám k tomu hudbu.“
Bára a Pavlína nazpívaly první překlady písní z taize do romštiny. Žijí v Praze a zpívají na česko-romských bohoslužbách v náboženské obci Církve Československé husitské na Žižkově. K zájmu o zpěv a duchovní hudbu přispěl jejich strýc Pavel Kačo, se kterým začaly zpívat.
